Web, plný galerií rozličného umění Slovanů. Rád se pokochám, co kdo a jak dělá.
Webové stránky kamaráda, hranického malíře Jardy Jakubce.
Krásný web všestranného umělce z Hranic.
Kolega učitel, vícefunkční, s láskou k přírodním materiálům.
Stránky městyse kde žiji a kde se cítím doma, i když jsem se zde nenarodil.
Nejlepší kamarád a spolehlivý realizátor všech zakázek.
Autora obrazů osobně neznám, ale jeho obrázky jsou mi velice blízké. Tak nějak bych maloval, kdyby mi bylo dáno barevně malovat.
PRO PREZIDENTY
Dostal jsem za úkol vyrobit "něco ze dřeva za obec" pro Václava Klause, který oficiálně navštívil 13.6.2010 Hustopeče.Těžko se vymýšlí, tak jsem vyžezal z ořechové kořenice misku ve tvaru České republiky s reliéfy Prahy a Hustopeč. Nedalo mi to a vyřezal jsem ještě něco z jeho oboru, i s básničkou, jako námět na jeho další knihu. Setkání bylo příjemné, od našeho posledního setkání ve sněmovně už EGO zestárlo a nepotřebuje si tolik dokazovat, příjemně jsme s ním jako zastupitelé popovídali I o běžných lidských věcech a zazpívali si. Proti svému minutovému programu se zdržel o čvrt hodiny déle, což je dost. Navíc to bylo setkání s příjemnou atmosférou. Básničku chtěl ode mne přečíst, čímž mě nezaskočil, a asi ji pochopil, protože se smál, s komentářem: "Hm, hm, inteligentní humor!" a sám si ji znovu četl, jak je vidět na fotce. Nabízím ji i Vám k přečtení:
Ekonomie časoprostoru a časoprostor ekonomie
Až probudí se sklony krve,
pak sestry slasti (prachy – moc),
nás ženou, urvat místo prvé,
než všude padne temná noc!
Tvá síla vůle zmůže všechno,
sám z cihel stavíš zlatou zeď.
Zeď nářků s délkou nekonečno,
A neznáš zítra, znáš jen teď!
Zas roztáčí se osud přání
a rukou saháš stále výš.
K nožkám štíhlým, muž se sklání
a kolik dáš, tak tolik zasloužíš!
Ruleta štěstí všechno mění,
v autíčko, domek, tretek pár.
Ekonom sčítá, moc to není.
Účty jsou prázdné, z šeků cár!
A časoprostor rozpíná se,
je plný spěchu, stálých změn.
Všech věcí, peněz, kusů Země,
v tom reji půjček, slibů, falše žen.
Tak sladce ženám zlato voní,
jak přes ně stále prochází.
Nic nevzniká a jenom zvoní,
když od nás jinam odchází.
Majetek se stále štěpí
a zase znovu hromadí.
Makáme jak „trubci tupí“
A vůbec nám to nevadí!
