BROUČEK - socha

Na sochu BROUČKA jsem měl zálusk už delší dobu. Přišlo mi to jako jediné, čím může městys na veřejném prostranství zaujmout většinu turistů, kteří jsou dost početnou skupinou v tomto krásném kraji. Po několika letech jednání se to hodilo při příležitosti oslav 650 let městyse Jimramova.

 Vyřezal jsem proto model z lípy 1:10, abych si ujasnil vzájemné proporce v prostoru. Ty se potom pěkně odměřují při vlastí práci. Model nemá detaily, ty se dělají až přímo. Je to vždy také velice dobré pro investora, (což zde bylo zastupitelstvo), který má lepší představu, než z nákresu.

Vždy jsem si myslel, že tam prostě musí být to klasický  nápis: „A SPALI A SPALI A SPALI!“ Když jsem si to ale takto napsal, tak mi bylo jasné, že to nepůjde! Že by byla jen otázka času, než by někdo z P udělal R. Pouhé tři malé čárečky a celý smysl by se zhroutil do střevní epidemie! Určitě tedy zcela jinam, než pan Karafiát zamýšlel. Proto je na soše vyřezaná jejich klasická modlitbička, (kterou z ní letos recitovali při tradiční slavnosti uspávání Broučků na zimu). Jinak je socha v podstatě velké křeslo s letícím Broučkem nad chaloupkou, nad symbolem domova. Taky se zde může pěkně každý na památku vyfotit, což se opravdu děje. Takové názorné poselství BROUČKŮ, že základ je rodina, normální je nekrást a jednat poctivě, s pokorou a když je nejhůře - podrží rodina. To se poslední dobou trochu, jako samozřejmost, nějak vytrácí, proto ta lehká připomínka.

Na vlastní výrobě jsem pracoval od 3.4.2011 do 5.6.2011. Je z dubové klády ze Slovenska, o průměru 90 cm a délce 3 metry. Kláda vážila asi 2 tuny, samotná socha váží asi 1 tunu. Nejprve nahrubo motorovou pilou (5 plných pytlů pilin, hoblin a množství odřezků), potom jemněji elektrickou řetězovou pilou a úhlovou bruskou, s kotoučkem Woodcarver. Nakonec už klasicky ručně, dláty a paličkou, dohlazení broušením, nápisy horní frézkou a dlátem. Namáhavá, náročná, ale pěkná práce. (Hlavně když máte měsíc před operací výhřezu plotýnky a vidíte jen na jedno oko.) Tvrdý vláknitý dub se totiž brání ještě víc než pískovec - můžu potvrdit, dělal jsem z obojího. (Moje maminka zaslechla na odhalování i tento názor: „To je z lípy, to se dělá běžně, to je rychle, viděl jsem to v televizi. Jen tak párkrát máchne pilou a má to!“) Trvanlivost lípy nebo topolu ale závisí na nátěru, který to dřevo chvilku na povrchu ochrání, ale ono se brzo začne kazit i zevnitř. Proto na venkovní věci podle mne lípa prostě nepatří! Dub, i když by se vůbec nenatřel, dostane svoji patinu. Zešedne a dřevo uvnitř je samo konzervované vlastními látkami, hlavně tříslovinami. Pokud je venku, ale nemá přímý dotyk se zemí, je z hlediska délky našeho života jeho trvanlivost obrovská. (Tabulky udávají 1.500-2.000 let)

 Železnou osazovací konstrukci mi dělali kamarádi, tykadla z nerezu jsem si po nachystání plamene ukoval sám. (Při styku se železem dub okamžitě černá, proto ten nerez.) Natřený je 4x lazurou HERBOL-OFEPORING, odstínem walnus, poslední nátěr jsem udělal na podzim, až se ustálily prasklinky od slunce. Odvoz, betonáž a vlastní osazení si už zajišťoval Jimramov. Okolí jsem si představoval více „lesní“, třeba z kamenů z lesa s nějakou zelení kolem, aby tam nestál tak „na větru“, ale měl trošku svůj komorní prostor. Určitě se zde ale časem nějak zabydlí.

Na odhalování 3.7.2011, jsem nebyl ze zdravotních důvodů, což mě mrzelo. Odhalovali ho „družební Francouzi“, bylo to zabalené, ne jen zahalené. Navíc k igelitu ještě i netkanou textilií, která prostě po dřevě neklouže. Tak to trochu trvalo, ale alespoň bylo veselo a tak to má být!

Nakonec už zbývá mu jen popřát odolnost proti vandalům a ať dlouho a dobře slouží pro poučení a radost všem!